Město Pacov se nachází na pomezí Českomoravské vysočiny a jižních Čech mezi Pelhřimovem a Táborem v krajině s nadmořskou výškou přesahující 500 m.n.m. Výraznou dominantu Pacovska představuje vrch Stražiště (744 m.n.m.). Regionem protéká říčka Trnávka. Pacov je od středověku tradičním střediskem Pacovska, jako místo, kde sídlila vrchnost a správa panství, resp. pozdějšího velkostatku a další úřady a instituce. Město bývalo sídlem správy soudního okresu. V současné době je Pacov obcí s rozšířenou působností. Počet obyvatel města včetně místních částí se blíží pěti tisícům obyvatel.
Počátky města Pacova spadají do druhé poloviny 13. století. Původní osídlení vyrůstalo pod ochranou pacovského hradu (v místě zámku). Do psané historie Pacov vstoupil teprve v roce 1316, kdy jej vlastnil Ondřej z Pacova. Tento první konkrétní letopočet městských dějin předcházejí prameny archeologické a také jedinečný náhrobek pana Hrona z Pacova z doby kolem roku 1300. Náhrobní deska s vyobrazením postavy šlechtice a s latinským nápisem dokládá existenci kostela sv. Archanděla Michaela již v tomto období. Ve čtrnáctém století patřil Pacov nižší šlechtě a krátce také králi Janu Lucemburskému a mocným Rožmberkům. Od počátku 15. století panství patřilo Malovcům z Malovic. Proti Pacovu a Petru Malovcovi byla v roce 1413 vedena trestná výprava královského vojska. Privilegium z roku 1447 potvrzovalo volbu purkmistrů a rychtáře a právo svobodně odkazovat majetek. Právo užívat znak (lev stojící vedle věže), pečeť a volit purkmistra městu udělil král Ludvík Jagellonský v roce 1519. Na město panské byl Pacov povýšen za Španovských z Lisova roku 1597 Rudolfem II. Habsburským. Michal Španovský, pán na Pacově, byl nejvyšším písařem království. Doba předbělohorská a dobré vztahy s rozšafnou vrchností dopřávaly městu rozkvět přervaný třicetiletou válkou. Pacov koupil generál císařských vojsk Zikmund Myslík z Hyršova, přísný katolík, který svůj majetek odkázal církevnímu řádu bosonohých karmelitánů. Ti přicházejí v roce 1708 a na místě zámku postupně budují klášter a významnou stavební památku a další dominantu města – kostel sv. Václava, definitivně dostavěný roku 1732. Klášter byl zrušen za josefínských reforem a neoblíbené karmelitány střídá jiná duchovní vrchnost, totiž náboženský fond, budějovický biskup Schaffgotsh a další, posléze i světští vlastníci. Uvolnění poměrů po polovině 19. století přineslo vítané oživení hospodářského života, tehdy také pozorujeme počátky kulturně orientované a spolkové činnosti. Skomírající soukenictví a další řemesla nahradilo truhlářství, mědikovectví a ozdobnictví, které získaly na oblibě a tradici a udržely se ve městě dosud (kromě zmíněného truhlářství je to strojírenství pro potravinářský průmysl a výroba drobné kožené galanterie). Impulsem pro rozvoj města a otevření se světu bylo otevření železniční dráhy v roce 1888.
Na počátku 20. století se Pacov zapsal do světových dějin počátků motocyklového sportu. V roce 1905 a 1906 se na trati tzv. Pacovského okruhu konaly kvalifikační závody pro nominaci reprezentantů Rakouska, které úspěšným jezdcům zaručovaly účast na mezinárodních závodech o Coupe Internationale. Hlavní závod o uvedenou trofej se jel opět na Pacovském okruhu 8. července 1906 a vítězem se stal Eduard Nikodém. Tyto události připomínají expozice v městském muzeu, pamětní deska osazená na průčelí restaurace Panská, Veteran rallye Pacov a stálá výstava jednostopých vozidel na hradě Kámen.
Před první světovou válkou zavítal do Pacova na pozvání prof. Ferdinanda Pakosty univerzitní profesor T. G. Masaryk, pozdější první československý prezident. V zámeckém divadle proslovil přednášku o Mistru Janu Husovi. První světová válka odvedla na bojiště řadu pacovských občanů, z nichž mnozí se domů bohužel nevrátili. Mezi nimi byl též pacovský rodák, středoškolský profesor a historik Ferdinand Pakosta, zakladatel Městského muzea (1908). Jména obětí světových válek nese vytesána pomník padlých stojící pod Valy od akad. sochaře K. Gabriela.
Vznik samostatného československého státu byl přivítán s nadšením. Období stagnace vystřídalo rychlé všeobecné oživení a rozvoj města po stránce hospodářské, kulturní a sportovní. Chloubou Pacova byla výroba nábytku, jejíž propagaci napomáhaly známé výstavní trhy a krajinské výstavy. Architekturu náměstí doplnila nová radniční budova z let 1921–1923. Prvorepublikový rozmach zastavila německá okupace a druhá světová válka. Téměř úplně zanikla poměrně velká židovská komunita. Na pomník padlých později přibylo mnoho dalších jmen. Konec války znamenal odchod posledních majitelů pacovského velkostatku rodiny Weiss-Tessbachů. V Pacově byl zřízen zajatecký tábor čítající podle některých odhadů asi 40 000 zajatců. Epilogem jeho přítomnosti se stal německý vojenský hřbitov.
Po roce 1948 došlo ke znárodnění soukromých firem a omezení činnosti spolků. Přínosem byla výstavba školy, polikliniky a lékárny, rozšíření se dočkaly také průmyslové podniky, z nichž některé byly nově založeny. Ráz města narušily neuvážené rozsáhlé demolice a nevkusná panelová výstavba. Změna společenských poměrů v roce 1989 nastartovala rozvoj především malého a středního soukromého podnikání. Historickému jádru města je postupně navracen jeho původní vzhled, rekonstrukcí prošel kupř. kostel sv. Michaela nebo zámek. Po letech úsilí se Pacov dočkal střední školy (víceleté gymnázium). Vybudována byla moderní sportoviště (fotbalový a atletický stadion). Z mnoha aktivních spolků jmenujme Tělovýchovnou jednotu Slavoj Pacov, pěvecký sbor Slavík, folklórní soubor Stražišťan, Trnávka, Autoklub, Automotoklub, Český rybářský svaz, Sbor dobrovolných hasičů, turistické organizace, divadelní ochotníky, hudební skupiny atd. V povědomí příznivců motocyklového sportu je Pacov znám motokrosovým závodištěm na Propadě a Veteran rallye. Hojně navštěvovanou akcí se stal Den mikroregionu – přehlídka spolků a regionu jako celku.
V průběhu více než sedmisetleté historie města vznikla na jeho území celá řada památek. Z původního hradu se nedochovalo téměř nic, jeho stopy téměř v úplnosti setřely přestavby na renesanční zámek, proměněný v 18. století na klášter a později opět na vrchnostenské sídlo. V předchozím textu byly již stručně zmíněny oba kostely, gotický chrám sv. Michaela na náměstí a klášterní kostel sv. Václava, který v letním období slouží jako obrazová galerie. V barokní slohové epoše k těmto sakrálním stavbám přibyly ještě hřbitovní kostelík
sv. Barbory a kaple sv. Anny u někdejších lázní. Památkou na židovské obyvatele je synagoga a hřbitov s expozicí dějin židovského osídlení na Pacovsku.
Nejznámějším pacovským rodákem je význačný český básník Antonín Sova (1864–1928). Rodný kraj se mu stal zdrojem věčné inspirace i návratů. Památky na jeho život a dílo jsou uloženy a vystaveny v městském muzeu. Na počest básníka byly postaveny dva pomníky (u zámku, v parku) a odhalena pamětní deska na budově knihovny.
Literaturou se zabývali další rodáci – filolog František Šohaj (1816–1878), lékař a spisovatel Václav Plaček-Trnavský (1868–1925), knihovník a spisovatel Bohuslav Čermák (1846–1899) a literární kritik Leander Čech (1854–1911) z nedaleké Cetoraze. Malířství se úspěšně věnovali akad. malíř Jan Autengruber (1887–1920) a akad. malíř Jan Vojna (1861–1894). V místní části Zhoř se narodil divadelník a proslulý choreograf Národního divadla v Praze Saša Machov (1903–1951). Rodákem z hájovny u Útěchovic pod Stražištěm byl slavný divadelní režisér Jiří Frejka (1904–1952).
